A odlétlo to oknem, jako duše
Jsou pryč ty pohledy věnované zapadajícímu slunci, ale ty se za ním zase rozběhneš, viď?
Phil říká „není konce“ a „jsem šíp ve vzduchu“.
Samozřejmě, že tě miluju, Renáto; navěky.
Je to pryč - cítíš to? Jak asi - jak cítit to, co odnesl vítr?
Ano, cítíš to, tu nepřítomnost.
A ještě lépe; ano, cítím to, ten vítr, co to odnesl...
slyšíš ho?
... þœ...
... þœ...
... þœ...
Překročení prahu ještě nikdy nebylo tak bezvýznamné jako včerejší noci.
Svíčka dohořela, a přesto plane dál v mé hrudi, a nikdy ji nesfouknu, ne, už nikdy si nebudu nic přát.
A každá vteřina je svůj vlastní práh.
Komentáře
Okomentovat