A odlétlo to oknem, jako duše

 



Jsou pryč ty pohledy věnované zapadajícímu slunci, ale ty se za ním zase rozběhneš, viď?

Phil říká „není konce“ a „jsem šíp ve vzduchu“.

Samozřejmě, že tě miluju, Renáto; navěky.


Je to pryč - cítíš to? Jak asi - jak cítit to, co odnesl vítr?


Ano, cítíš to, tu nepřítomnost.


A ještě lépe; ano, cítím to, ten vítr, co to odnesl... 

                                slyšíš ho?

            ... þœ...                    

                                                                                                            ... þœ...

                                                                  ... þœ...

    


Překročení prahu ještě nikdy nebylo tak bezvýznamné jako včerejší noci.

Svíčka dohořela, a přesto plane dál v mé hrudi, a nikdy ji nesfouknu, ne, už nikdy si nebudu nic přát.


A každá vteřina je svůj vlastní práh.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

þœ

TRANSMELANCHOLIE ANEB JAK FRANC BAŠTA K LÁSCE PŘIŠEL

Branou ostružiny