Ten barevný závoj, kterému říkají život

„Ten barevný závoj, kterému říkají život“ je citace na začátku jedné knihy od W. S. Maughama a věta, která mi dodnes nedává spát. 

„Barevný závoj“ jako vavřín, na kterém usneš, jako poloautomatický úsměv na rtech v odpověď na nejapnou poznámku, ale tu tíhu v koutcích neskryješ.

Vždy jednou za čas mě zarazí život, který žiji; procitám do přítomnosti v neochotné nedůvěře k tomu, co mám. Bez pohrdání, spíš z rozčarování - přitom jsem už příliš starý na to, abych měl ideály, a vím, že „stav věcí“ není jen výsledkem činů, nýbrž i nahodilostí. Jako kdybys na prknech stál sám!

Proč tedy mám ten pocit, že mi barevný závoj srostl s kůží?

„Ten barevný závoj, kterému říkají život“ ...!

Proč se člověku stále dokola vrací tytéž otázky a proč není ochoten - schopen přijmout odpověď, kterou již jednou nalezl?

„Ten barevný závoj, kterému říkají život...“

Kde začíná cesta a kde řeka? A já jsem tady - „šíp ve vzduchu“ - a proto protrhnout barevný závoj, kterému říkají život, znamená krvácet.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

TRANSMELANCHOLIE ANEB JAK FRANC BAŠTA K LÁSCE PŘIŠEL

Obrázek
  Transmelancholie aneb Jak Franc Bašta k lásce přišel Tak mi vyšla kniha, tentokrát doopravdy. Koupit ji je možné  zde . Případně ve všech knihkupectvích. Po transplantaci srdce se Franc Bašta probouzí se zvláštními pocity melancholie. Brzy vyjde najevo, že mu bylo nedopatřením transplantováno srdce zlomené nešťastnou láskou k někomu, koho vůbec nezná. Nezbývá mu než se vypravit napříč Českem a odhalit, do koho byl jeho dárce zamilovaný. Ve světě, kde se současná doba střetává s pohádkami a živým folklorem, ve světě transplantovaných zlomených srdcí, prokletých manželek, moudré mluvící zvěře a čertovských bankéřů však není nic takové, jaké se zdá! Napsal jsem ji před šesti, sedmi lety... takže už to tolik neprožívám, ten pocit, že existuje, že je na světě, venku, už jsem si odžil, když jsem ji tehdy napsal. Vidět ji fyzicky je dobré, člověk je hrdý a je krásná, vypadá jako sbírka básní. Moje. Ale jsem zvědavý, co na ni řeknou lidé, to mě asi těší nejvíc - když se někoho dotknu slovem,
Další informace

FAROLOGIE PRO POKROČILÉ

Obrázek
  Muž staví uprostřed městské krajiny maják. (STAVITEL) DEVELOPER 1 & 2 ÚŘEDNICE SLEČNA ZNÁMÝ Děj se odehrává na velké opuštěné parcele v centru města. Je noc. V dálce se chvějí červená světla na plynárenském komínu. Stavitel přechází po scéně. Zdá se, že má napilno; přenáší cihly, barvy, něco zatlouká… Brzy vchází známý. Mlčky kouří a dlouho pozoruje stavitele při práci. Nezdá se, že by byl stavitel jeho přítomností nějak konsternovaný. ZNÁMÝ No už je taky na čase, aby se to tu nějak pohlo! Však to tu stojí ladem už dobrejch eset let! Kdo to kdy viděl, aby takřka vedle náměstí stála obrovská prázdná džuzna? Kde nic, tu nic. (kopne do kamene) A co toho naslibovali. Hele, neberte si to špatně; já nejsem jeden z těch, co furt jen kecaj a kecaj. Já tehda byl taky proti stavbě toho obchoďáku. Kolik obchoďáků potřebujem?! Stejně jsou teď všechny skoro prázdný! Nikdo tam nejezdí. Jen do jednoho, do dvou. Zbytek se mění z obchodních center v centra duchařská, podniky
Další informace

Branou ostružiny

Obrázek
  Zavírám v srdci každou krajinu. Pokud bych se narodil jako pták, byl bych něco malého, co nelítá, a dával to jiřičkám, sýkorám za vinu. Schody z ropy a vzduch jak melasa, zatnout zuby a nadechnout se. Teď vložit rým, teď říct něco jako „masa“ a v lepším případě použít slovo „krása“. Když mi bylo šest, sousedův chlapec si sundal triko v zahradě. Mně bylo též vedro, ale strach mi nedovolil... z představy spálených ramen. Když mi bylo dvanáct, sousedův chlapec umrzl na poli za chatou. Stal se kamenem, stal se prvkem krajiny. Po kapsách trnky. Ruka na klice bytu gilotiny, každý rok teď leží na schodech jako něco, co se obchází, jako špína. Najít tak krajinu, která se nezavře při mém kradmém pohledu. Najít tak čas bez hodin a domov bez místa. „Můj domov již není místo, nýbrž chvíle.“ Chvíle jako krajina roztoužená soumrakem. Kolikrát tahle slova ještě vhodím do ticha? Jako mrštit růží do noci, tančit valčík v bezmoci. Zno
Další informace