Ten barevný závoj, kterému říkají život
„Ten barevný závoj, kterému říkají život“ je citace na začátku jedné knihy od W. S. Maughama a věta, která mi dodnes nedává spát. „Barevný závoj“ jako vavřín, na kterém usneš, jako poloautomatický úsměv na rtech v odpověď na nejapnou poznámku, ale tu tíhu v koutcích neskryješ. Vždy jednou za čas mě zarazí život, který žiji; procitám do přítomnosti v neochotné nedůvěře k tomu, co mám. Bez pohrdání, spíš z rozčarování - přitom jsem už příliš starý na to, abych měl ideály, a vím, že „stav věcí“ není jen výsledkem činů, nýbrž i nahodilostí. Jako kdybys na prknech stál sám! Proč tedy mám ten pocit, že mi barevný závoj srostl s kůží? „Ten barevný závoj, kterému říkají život“ ...! Proč se člověku stále dokola vrací tytéž otázky a proč není ochoten - schopen přijmout odpověď, kterou již jednou nalezl? „Ten barevný závoj, kterému říkají život...“ Kde začíná cesta a kde řeka? A já jsem tady - „šíp ve vzduchu“ - a proto protrhnout barevný závoj, kterému říkají život, znamená krvácet.