FAROLOGIE PRO POKROČILÉ

 

Muž staví uprostřed městské krajiny maják.

(STAVITEL)

DEVELOPER 1 & 2

ÚŘEDNICE

SLEČNA

ZNÁMÝ

Děj se odehrává na velké opuštěné parcele v centru města.

Je noc. V dálce se chvějí červená světla na plynárenském komínu.

Stavitel přechází po scéně. Zdá se, že má napilno; přenáší cihly, barvy, něco zatlouká…

Brzy vchází známý. Mlčky kouří a dlouho pozoruje stavitele při práci. Nezdá se, že by byl stavitel jeho přítomností nějak konsternovaný.

ZNÁMÝ

No už je taky na čase, aby se to tu nějak pohlo! Však to tu stojí ladem už dobrejch eset let! Kdo to kdy viděl, aby takřka vedle náměstí stála obrovská prázdná džuzna? Kde nic, tu nic. (kopne do kamene) A co toho naslibovali. Hele, neberte si to špatně; já nejsem jeden z těch, co furt jen kecaj a kecaj. Já tehda byl taky proti stavbě toho obchoďáku. Kolik obchoďáků potřebujem?! Stejně jsou teď všechny skoro prázdný! Nikdo tam nejezdí. Jen do jednoho, do dvou. Zbytek se mění z obchodních center v centra duchařská, podniky tam nevydrží, nemají obrat. A to jsme tu měli mít další? Tak máme džuznu, celou dekádu tady už straší, já vím, to není o moc lepší… tak já čekal, že se to nějak posune! Že město s něčím vyrukuje. A vono hovno. A ty lidi, co přišli s referendem? Jako ticho po pěšině. Vydupali si svý a pak stáhli vocas a zmizeli. Jako by se po nich země slehla. Nikdo nemá plán, vizi. Tak máme džuznu. Krásný historický náměstí a hned vedle… džuzna. Moje milá říká: “než další obchoďák, radši džuznu!” A asi má pravdu, holka moje zlatá. Ale nevím. Je to takový bezútěšný, prázdný… strašně smutný. (čeká, zda stavitel něco řekne, ale ten si ho nevšímá) Jasně, máte napilno, ale že jste tu sám a takhle v noci? Děláte základy? Zítra přijedou? Pomůžou vám? Tak co? Já vím, jen kecám. Nechcete píchnout? Asi ne. Jen bych Vám asi překážel, co? Já jsem levej. Dělám s počítačema. Teda, umim přivrtat poličky, ale tohle bych asi nedal. Já dělám s počítačema, víte. Kódy a programování. To mi jde. Něco naťukám a je to. Taky používám ruce, nemyslete si. Ale musim u toho i myslet. Myslet, kam ťuknu s prstem a myslet, co jde za co - to takhle otevíráte závorky, něco do nich vložíte, třeba... tady ty cihly, ale pak musíte tu závorku zavřít! A na ty cihly taky nemůžete dát cokoliv - třeba bazén, to je kravina, rozumíte? Rozumíte mi? Dává to smysl, ne, co říkám? No ale prostě pracuju s věcma, který znám; jde jen o to, je složit tak, aby se nerozsypaly, aby fungovaly - dávaly smysl. Zas to není tak rozdílný od stavby. Nebo asi je. Povídám kraviny. Sorry! Takhle v noci má člověk vždycky takovou divnou náladu... Ale musim říct, že je to zase škoda, že se tu teď bude něco dít, poněvadž jsem si sem chodil občas takhle v noci zapálit. Bydlim v tamhle tý ulici, přes silnici. Sem nikdo v noci nechodí. Občas se tu vožírala nějaká děcka nebo tu hulila trávu, ale většinou tu byl klid. Hvězdy v tomhle městě nevidíte, na tu je tu moc toho - jak se tomu říká - světelnýho znečištění. Tak jsem místo toho koukal na ty červený světýlka na periferii - tam ta plynárna, vidíte to? Je na ní odsud dobře vidět, protože město tamtím směrem jde do svahu a ta periferie se zas táhne do kopce. Tam jsou ty fabriky a tak, takže nevalná romantika, ale ty světýlka jsou pěkný, pěkný...

Stavitel hledí se známým na světélka.

ZNÁMÝ

No a heleďte, co to vlastně stavíte?

Stavitel se nadechne, aby odpověděl, ale známý mu skočí do řeči.

ZNÁMÝ

Však to je jedno, hlavně, že tu něco bude! Být upřímný, pane, teď už bych ani tím obchoďákem nepohrdl! Hlavně cokoliv, ať už je ta zpropadená džuzna pryč! Kráter uprostřed města... no, viděl to kdy někdo? Jako huba, co křičí, propast... Nepřijde vám? Když jdu kolem... jako kdyby na mě křičela, řvala, vulgárně pokřikovala - jako kdyby na sebe neustále upozorňovala, že je tady, ta díra... abychom na ni náhodou nezapomněli, abychom ji náhodou nepřehlídli! Zatraceně, jak bychom mohli, takovej trn v oku?! Občas mi přijde, že se mi vysmívá, ta díra, ta propast, ten kráter! Jako kdyby se chechtala na celý kolo, když jdu kolem a urputně se snažím se na ni nepodívat... a ona se chechtá a chechtá! Sakra... No a vidíte. Teď tu stojím, přímo v ní, a kouřím. Házím jí nedopalky přímo do huby a ona mlčí jako hrob. Že ona nakonec stejně věděla, že podlehnu, že přijdu... Že budu svý milý nevěrný, že až padne noc, vykradu se z bytu a přijdu za ní... Noc je plná něhy, plná touhy, pane, a já nemůžu spát, ta díra mě vábí jako siréna, volá mě odnaproti, a vždy se jí to povede - vždy mě odvede do noci. (odmlčí se a odhodí cigaretu) Neřekl to kdysi někdo? Báseň.. Moje milá čte básně. Čte básně.. (odjinud) Ne, ne, pane - nic takovýho. Ne, tahle propast neřve. Ona šeptá. Vychází z ní takový dunění, tlumený hučení, že by se jeden zbláznil, jak mu to leze do palice a nedá a nedá pokoj. Jo, přesně tak - šeptá. O čem šeptá? Nevím, na to se mě neptejte.. Takovej nesmysl.. (zas odjinud) Ne vážně, neřekl to někdy někdo? Někde jsem to četl, slyšel.. Opakuju. Jenom opakuju.. Opakuju se už. Tak.. jdu. Na viděnou pane. Snad jsem vás příliš neobtěžoval. Na viděnou. Práci zdar! Haha. Jo. Tak na viděnou.

Následujícího dne na témže místě stále staví stavitel. Vchází známý se slečnou.

ZNÁMÝ

To je on, prdelko! Říkal jsem ti, že tu něco kutí.

SLEČNA

Dobrý den.

ZNÁMÝ

Pokročil jste, to je báječný! A to tu děláte úplně sám! Heleďte, zítra je sobota, já Vám přijdu vypomoct, co vy na to?

Stavitel kroutí hlavou, že nechce.

ZNÁMÝ

Nic neříkejte! Zítra přijdu. Hned ráno, jen co se nasnídám, já stejně toho moc nenaspim.

SLEČNA

Drahý, zítra jedeme přece k našim na oběd.

ZNÁMÝ

A jo, sakra! Kruciš. No tak potom. Někdy odpoledne. Budete tu? Jste tu celej den?

Stavitel znovu kroutí hlavou, že ne.

ZNÁMÝ

Budu tady! A když tu nebudete, tak tu budu míchat beton a naskládám vám na to nějaký cihly. Tuty používáte? To je brnkačka! Vím, co jsem řikal, ale já tátovi jako malej pomáhal stavět kurník, a s bráchou jsme stavěli barák! Já se v tomhle taky vyznám, ne že ne, že jo, prdelko? Vždyť víš, že nejsem úplně levej. Řekni pánovi, že ne, no jen mu řekni, jak jsem tehda opravil sifon.

SLEČNA

To je pravda, opravil sifon.

ZNÁMÝ

Tak vidíte! A to víte, ne, že hlavní jsou základy? Máte dobrý základy? Ukažte, vočíhnu vám to... (poodejde)

SLEČNA

Nezlobte se, že vám sem tak lezeme. Je trochu vlezlý, že? Myslí to dobře. Dneska o tom mluvil celou snídani, o té vaší stavbě. On když se do něčeho nadchne, tak ho nic nezastaví!... A co tu vlastně stavíte? Tohle jsou vaše plány? Mohu? Dovolíte?

Stavitel jí podá plány.

SLEČNA

To... to vypadá jako... maják? Vy stavíte maják?

Stavitel přikývne.

SLEČNA

Maják? V centru města? ...

Stavitel znovu přikývne.

SLEČNA

To je... proč?... Kdo jste?

ZNÁMÝ

(vrací se, neví, o čem mluví) No dobrý to je, dobrý, jste pašák, žádnej diletant! To bude nějaká věž, koukám? Ne, copa to tu máte? Ukaž, prdelko - (bere si plány, všelijak je obrací) - aha, aha, nějaká věž! Vyhlídková věž! To je dobrý, zajímavý! Ne, že by tu bylo na co koukat, ale, nemyslíte? Dohlídnete tu maximálně tak na periferii, tam všechny ty plynárny, to není moc velká romantika! Ale co já vím, určitě to máte nařízený, pro koho děláte? Ty nákresy ale... takový... hm, to je tužkou? To jste kreslil sám? Kde máte ofiko papíry? Máte je tu? Co? Kdo si to tu staví? ... Hm, nevidím tu nikde žádnej podpis, logo, nic!

Stavitel poodejde, vrací se ke stavbě.

SLEČNA

Asi to tu staví sám, drahý.

ZNÁMÝ

To musí bejt boháč, že si koupil takhle parcelu v centru! A dělá tu sám! Páni! Kdyby všechna ta developerská prasata byla jak von, to by byla jiná! Ale že zrovna vyhlídkovou věž... trošku divný, stavět věž, povídám...

SLEČNA

Drahý, to je maják, přece.

ZNÁMÝ

Maják? ... Maják?! (smích) Co je to za blbost, prdelko? Ale no, hm, (zakouká se znovu do papírů)... vono to fakt tak vypadá... On tu fakt staví maják? Vy tu stavíte maják?!

Stavitel neodpovídá, poodejde.

ZNÁMÝ

Tak to beru zpátky. Je to magor, prdelko. Výstřední kapitalista!

SLEČNA

Nech toho. Nemám ráda, když takhle mluvíš.

ZNÁMÝ

Jak mluvím?

SLEČNA

Mně se to líbí...

ZNÁMÝ

No jak mluvím?!

Stavitel se vrací.

ZNÁMÝ

Tak maják, jo? ... No to je něco! Ale jo! No, sice je to blbost, ale zase - já nikdy maják nestavěl! To je výzva! Kruciš, jo, to je vlastně skvělý! (směje se) Zítra mě tu máte. A společně to postavíme. Ukážete mi, jak na to. To musí mít asi nějakou zvláštní architekturu, ne, ty majáky?

SLEČNA

Aby je neporazily vlny, viďte?

ZNÁMÝ

Prdelko, vlny, tady, tisíc kilometrů od moře! To taky řešíte? Aby to bylo jakože autentický, jo? Realistický, jo?

Stavitel přikývne.

ZNÁMÝ

(směje se) Tak to je fakt paráda! Jen počkejte, to se chlapi v práci pominou, až jim to povím!

Stavitel chce něco namítnout.

SLEČNA

Pán si asi nepřeje, aby se to rozkřiklo, drahý.

ZNÁMÝ

Že ne? Kruciš... snad to tu neděláte načerno? Děláte? (složí nákresy a podá je zpátky staviteli) Tak to nevím ... To nevím, jestli s tim chci mít co dočinení, z toho by mohl bejt průser, setsakramentskej průser... Na to vám přijdou, kamaráde! A tu pokutu, kterou vám nasolí! Ne, ne, ne, s tím já nechci mít nic společnýho!

SLEČNA

Však se tě o to pán ani neprosil.

ZNÁMÝ

To já vím. Já vím. Ale mrzí mě to! Že vám nemůžu pomoct. Chci vám pomoct, ale musíte chápat, že ne... Ne! To doopravdy nejde! (trochu poplašeně) Pojď, prdelko. Půjdeme. Necháme pána pracovat. Ještě by nás tu někdo viděl. Pojď, jdeme!

SLEČNA

Jen bych...

ZNÁMÝ

Jdeme!

Oba odcházejí. Stavitel ještě chvíli něco kutí, pak si sedne na cihly a složí hlavu do dlaní.

Padne noc.

SLEČNA

Dobrý večer. Noc, tedy... Nezlobte se, že vás obtěžuji. Nemohla jsem spát. Bydlíme kousek odtud. Manžel se tudy chodívá procházet. Dneska jsem tu já. Pro změnu... Cítíte to? Zápach z pivovaru. Je tu cítit tak často. Nesnáším to... otevřu doma okna a v tu ránu mi celý byt smrdí jak chmel a kvasnice... Jak jste pokročil? Možná... byste se měl pokusit s tím jít na úřad. Jen bych nerada, aby... aby se té vaší stavbě něco stalo... Jak vás to vlastně napadlo? Postavit maják? ... Nevíte? Jen ho prostě stavíte. To je hezké. To má něco do sebe... Upřímně, jak jsme tu byli dopoledne, nemyslím na nic jiného... Bude i svítit, nebo to bude jen replika? ... Hloupá otázka. Omlouvám se. Samozřejmě, že bude svítit. Samozřejmě!

Slečna nervózně popojde po scéně. Chce se dotknout cihel, míchačky, ale zdráhá se.

SLEČNA

Třese se mi ruka. To je strašné, celá se třesu. A ne zimou, ne, ne, ani strachem, to už vůbec ne. Ach můj bože, pane, co to děláte, co jste mi to jen provedl...!

Stavitel se zvedá a odchází.

SLEČNA

Neodcházejte! Omlouvám se! Proboha, vraťte se, vraťte se, já vás prosím! Já blbá - jak si jen můžu dovolit Vám říct, že... jste tady sám a svět se Vám plete pod nohy. Ale tak to chodí, nejste sám, nikdo nejsme nikdy doopravdy sám - tak proč - (sedá si na cihly, kde předtím seděl stavitel) mi to tak přijde? Slyšíte to? Vůbec nic. Celé město ztichlo. Haló? Možná jsem doopravdy na celém světě sama, možná jsem se už kdysi dávno zbláznila a teď nalézám někoho, kdo mi v téhle temnotě staví maják, světlo, aby mi ukázal cestu, a já mu ještě vyhubuji... Jak se opovažuje... (rázně vstane) Nesmysl! To jsou takové kecy! Vy tohle nestavíte pro mě. Vy tohle nestavíte pro nikoho, jen pro sebe! .... Nebo? Nebo ne? Pro koho tohle stavíte? Koho sem lákáte, než nás, noční můry všedního dne?

Ze strany se vyrojí světla. Žena je oslepená.

SLEČNA

To je světlo?! Už Vám je přivezli? Dvoje světla? Ach ne, to.. to jsou světlomety! Kde jste, pane?! Chtějí Vás zabít, oni nás zabijou, pomozte mi! Pomoc! (utíká)

Je den. Stavitel uklízí..

ZNÁMÝ

Kde jste byl? Byl jsem tu včera v noci a Vy nikde... Co? Kde jste byl? Proč neodpovídáte? Jste se urazil, nebo co? Hele, tak sorry... Však já to tak nemyslel... Ono to fakt má něco do sebe, no, jen je to takový... divný, no. Prostě divný. No, ale... Moje žena... teda, snoubenka... haha! Budeme se brát, víte? Je krásná, že? Ále, co jsem to chtěl... No, ona o tom furt mluví. Že tu předevčírem byla se podívat a maják byl zbořenej... Tak jsem si řekl - no, magor! Ale oni - to asi udělali oni, co? Zbořili vám to? Město vám to zbořilo?

Stavitel se konečně zastaví a pohlédne na známého.

ZNÁMÝ

No a co jste čekal? Že se to neprovalí?! Se divím, že se Vám na to nepřišlo dřív, milej zlatej! Vždyť jste v centru, pro všechny svatý!... No... To jste snad vážně jako čekal, že Vás tu nechají postavit maják - proboha?! Kdyby to aspoň bylo něco normálního, to by aspoň přivřeli oko! Nebo obě oči. Já nevím, jak to chodí. Vždyť tohle je přece nelegální, pane, někde začít něco načerno stavět, na to je celá procedura, proces, žádost a koupě a peníze a schválení a dotace a papíry a byrokracie, pane, by-ro-kra-cie!

Stavitel na známého zarytě hledí.

ZNÁMÝ

Ale krucinál, já vím, co chcete říct! Nekoukejte tak na mě! Že to to leží ladem už celou dekádu! Ostuda města! Já vím, já vím! Ale co my, pane? Co my s tím? To si jako myslíte, že když se vzepřete a na truc tady začnete stavět něco - něco tak bláznivýho - tak se jako někdy slituje? Nebo to někoho oslní? Že vyhodí papíry oknem a nechají Vás, protože je to zatraceně tak poetický, tady stavět maják?! O co Vám vlastně jde, co, pane? Nerozumím! Nerozumím tomu! Hovadina to je, chcete-li znát můj názor!

Stavitel odchází.

ZNÁMÝ

Ale no tak stůjte, tak přece stůjte, povídám, já to tak nemyslel! Ne vážně, stůjte. Pardón. Fakt. Já jen.. Mé snoubence se to moc líbilo. Moc a moc a moc. Od té doby, co to tady viděla; furt o tom mluvila, furt o tom básnila, jaká je to nádhera, že uprostřed tohodle odpornýho města - co je na něm odpornýho? - vyroste něco tak ušlechtilého.. Nechápal jsem - povídám, co je to za blbost, stavět v centru města maják? K čemu to je? A ona že prej, no o to jde, miláčku, ten kontrast těch hnusných socialistických - co je na nich hnusnýho? - staveb a toho přímořského majáku, bílého a červeného.. Ale vždyť je to k ničemu, oponuju! A ona ano, miláčku, přesně tak. Že je to báseň. To říkala, že ten maják je jako báseň. Báseň mezi zákony. Jako když čteš příručku k pračce a najednou tě zaskočí rým, tak to řekla.. No a co já jí na to mám jako říct?! Nechápu to. Podle mě je to blbost, prostě blbost. Ale.. ale vážně, to, když vám to zbourali, to jí zlomilo srdce, úplně ji to zničilo.. Chuděra moje.. Nevím, co s ní, pane, nevím, co s ní..

Stavitel se má znovu k odchodu.

ZNÁMÝ

Tak stůjte, stůjte přece! Posloucháte mě vůbec?! Přece to tu neopustíte? Jen proto, že se tu vyskytly nějaký komplikace? No tak přišlo pár hubatých úředníků a zbořilo Vám základy! To byste jen tak hodil flintu do žita? Ne. Zůstanete a začnete znova. Já seženu lidi... podporu. Uděláme referendum! Ano! Zpětně to tu celý nějak... zlegalizujeme. To určitě nějak půjde, to by bylo, aby se nenašla v tý byrokracii nějaká přesmyčka, která by byla taky pro jednou užitečná k něčemu dobrýmu!

ÚŘEDNICE

Něco takového by se snad našlo.

ZNÁMÝ

Kdo jste? Co tu chcete?!

ÚŘEDNICE

(Stavitelovi) To vy jste ten pán, který tu stavěl ten maják?

ZNÁMÝ

A kdo se ptá?!

ÚŘEDNICE

To já jsem ta, která schválila stržení této černé výstavby.

ZNÁMÝ

Tak to táhněte k čertu! Chudák tady můj kamarád se dře s tou stavbou, aby tu konečně taky něco bylo -- a Vy pak hodíte jedno pitomý razítko a všechno vyjde vniveč! To tu má tahle příšerná díra zůstat už navždy?!

ÚŘEDNICE

Uklidněte se, pane. Přišla jsem vám pomoct.

ZNÁMÝ

Vy? Zrovna jste říkala, že to Vy jste to tady nechala strhnout!

ÚŘEDNICE

Ano.. ale.. ze zvědavosti jsem sem zavítala, víte, chodím kolem této díry každé ráno, když jdu do práce.. a musím potupně přiznat, že jsem si do chvíle, kdy mi přistály na stole ty papíry o této černé výstavbě, nevšimla, že se tu něco staví.. Vlastně mi to pořádně ani nedošlo - nelegální stavba, to se strhne a jedeme dál.. Až večer to ve mě začalo hlodat.. že ta adresa byla přece povědomá.. A ano - vždyť je to hned po cestě do práce! Tak jsem si řekla, že se sem přijdu podívat dřív, než to strhnou.. Byla jsem tu, když to bořili, pane, viděla jsem to na vlastní oči! Já to viděla, viděla jsem ten prach, ten řev strojů, jak se prášila hlína a ptáci křížily oblohu jako by se na to nemohli dívat! A byly to labutě - proboha, labutě to byly, co mi přelétly nad temenem, když do Vaší stavby uhodila demoliční koule - - a - a - a stydím se, stydím se! Jak jsem to mohla dopustit?! Omluvte mne, člověk prostě nepřemýšlí - nachází se v jiném světě, tam v té kanceláři, nevidí ty cihly, ten pot a tu krev, to úsilí, ten sen o něčem krásném.. jak se pomalu zhmotňuje pod rukama.. Ne, tam v té místnosti jsou to jen slova, jen pravidla, která se porušují, a nikdo se neptá, proč byla porušena, nikdo se neptá na okolnosti. Na ty není čas, na ty nejsou kolonky, pane.. Občas si uvědomím, že jen tak civím do zdi, prázdná, slepá, nehmotná.. automaticky sahám po razítku, když na papíře vidím tu správnou konstelaci slov, významy mě míjí, jde mi jen o ty známé vzorce, které už dokonale poznám, jaksi instinktivně.. A když jsem otiskla razítko na ten formulář, kterým jsem odsoudila tuhle stavbu k zániku, probudil se ve mně jiný instinkt, takový, jaký jsem už dlouho neslyšela - a řval! Řval a řval a řval - nic konkrétního, ale řval. Abych ho utišila, musela jsem sem přijít. A řve doteď - dokud nenapravím, co jsem udělala.

ZNÁMÝ

Je divná, kamaráde.. (úřednici) Heleďte, to je sice strašně dojemný, ale co my teda? Tady mýho kamaráda napadlo udělat referendum, co?

ÚŘEDNICE

Netřeba. Seženeme někoho, kdo bude ochoten do tohoto projektu investovat. Máme nějaké developery, co se kolem této díry točí už pár let, ale nikdo se jaksi k ničemu nemá. Přesvědčíme jednoho z nich, že se sem tato stavba hodí - že z ní bude mít zisk.

ZNÁMÝ

Jen tak?

ÚŘEDNICE

Jen tak. U těchto developerských projektů se stejně všechno papírování dělá až poté, co už všechno dávno stojí.

ZNÁMÝ

Takže co máme udělat?

ÚŘEDNICE

Vy nic! Rozhodně sem netahejte žádné lidi, žádnou demonstraci. To developery rozčiluje a nebudou nás vůbec poslouchat - okamžitě je to odradí! Ostatně, nejspíš mi stejně bude chvíli trvat, než je sem dotáhnu. Nu, do té doby Vy alespoň dostavíte maják - máte volnou ruku! A až konečně přijdou, nechte všechno na mně. Největší šanci na úspěch budeme mít, když si s pánem developerem promluvím mezi čtyřma očima.

ZNÁMÝ

To máme všechno nechat na Vás? Ani Vás neznáme! Jak Vám můžeme věřit?

ÚŘEDNICE

Věřte mi. Vím, co dělám. Teď nás tu s pánem nechte, musíme probrat.. interní záležitosti..

Známý odchází.

ÚŘEDNICE

.. Miluji Vás! Miluji Vás, slyšíte! Miluji, co tu děláte, miluji tu stavbu, tu věž, ten maják, líbala bych zemi, po které šlapete! Vy jste mě osvobodil, slyšíte, jste můj osvoboditel - probudil jste mě z kómatu a já Vám nyní jsem nadosmrti zavázána.. Budu stát při Vás a udělám všechno, co bude v mých silách, aby jste dokončil stavbu. Alespoň tak částečně splatím svůj dluh.

Stavitel je očividně na rozpacích.

ÚŘEDNICE

Já vím, já vím - myslíte, že jsem zešílela. Vždyť se ani neznáme. A není to tak, že bych Vás opravdu milovala, nejsem praštěná, ne, ale víte - i tak. I tak! Je to láska, něco jako vzplanutí vděčnosti, kterou cítíme k našemu zachránci, když nás vytáhne z ledové vody.. Něco jste ve mně probudil, pane. A když jste to probudil ve mně - představte si, kolik dalších lidí dokážete probudit k životu! Proto to děláte, že? Abyste rozsvítil světlo v tomto churavém sychravém městě - abyste svítil na cestu nám zbloudilým, abyste ukázal, co je v životě důležité, abyste nám svítil do oken a zaslepil nás svou pravdou! Ach, bože, já se celá třesu, miluji to, miluji to!!

Stavitel je trochu zděšen.

ÚŘEDNICE

Nemějte strach, pane! Nechte to na mne. Já se o Vás postarám. Stačí, když mě necháte, a už nebudete muset hnout ani prstem - už nikdy, nikdy! A ten maják nebude jeden - budou jich desítky, stovky, ba co - tisíce, milióny! Ve městech všude po světě! Konstelace světelných bodů v kosmopolitních metropolích jasně ozařující jejich bludy! Ach můj bože, už se nemůžu dočkat, až se Vaše stavby dostanou do všech koutů civilizace! Osvítíte celou společnost stejně, jako jste osvítil mě..!!

Stavitel si sedá na cihly - na tváři výraz čiré hrůzy.

ÚŘEDNICE

Ano, jen se na to posaďte, ta představa je přeci jen opojná! Ach.. posadím se k vám... Ne, neposadím, musím běžet, hned se musím pustit do našeho díla - tedy, Vašeho díla, samozřejmě! Já nejsem nic, nejsem nic! Ach, na viděnou, můj zachránce, můj spasiteli! Na viděnou! Ať mi Váš maják ukáže cestu! Hahaha! Na viděnou! Haha!

Stavitel se stočí do klubíčka na cihlách. Po chvíli přiběhne slečna.

SLEČNA

Přiběhla jsem hned, jak jsem to slyšela. Prý začnete znova? Je to tak--? Ne, mlčte! Nic neříkejte. Je mi strašně. Bože, je to naše chyba, že? Kdybychom sem se snoubencem nestrkali nos -- třeba by na to nepřišli. Nebo aspoň ne hned.. Zatraceně! Měla jsem něco udělat. Měla jsem tu zůstat, přivázat se řetězem ke stavbě.. Místo toho jsem utekla, já zbabělec.. Bojím se, že to jednou udělám, no -- "drahý, zajedu si do lázní" -- a už se nevrátím. Jsem srab, já vím, ale když já bych asi na to neměla, říct mu to do očí! Kéž by nebyl tak hodný, tak pozorný, tak milující... Sakra práce, vlepte mi facku, slyšíte mě?! Vždycky jsem nenáviděla své kamarádky, které takhle mluvily! A nakonec jsem stejně blbá, jako ony... Nenávidím se kvůli tomu... Je to fakt ohavnost - zavrhnout lásku, kterou si nezasloužíte - zlomit srdce člověku, který si to nezaslouží - takřka bezdůvodně, snad jedině proto, že -- mé vlastní srdce je němé? Pitomé! Člověk je tak, tak pitomý! Kdyby aspoň dával smysl, když už nic - tak aspoň on!

Slečna se zahledí se na stavitele. Ten mlčí...

SLEČNA

... Proč Vám to vlastně říkám? Vy si tu stavíte a lidé se Vám jen pletou pod nohy... A o tom to je - život je představa, do které jsme strženi druhými lidmi. Neexistuje čas ani místo být sám. Snad jedině odejít do lesa a tam žrát kořínky... To je teda spravedlnost! A říkám, že nejsem misantrop, s lidmi je radost, ale spíš než cokoliv je s nimi trápení... ne, i to je přehnané... spíš takový unylý kvas, to je čas ve společnosti s lidmi... Co tedy zbývá, než odejít do lesa? A kdo mě tam odvede? Nikdo, vezmu sebe sama za ruku a odejdu a zabloudím a budu hledat a říkám si: "kdo hledá, ten se ztratí", tak nechť... neboť není co hledat. Člověk je tvor, který hledá něco, co mu nikdo neslíbil, a cítí se uražen, když mu to není dáno!... A co, krucinál, co to zase povídám! Stejně nakonec půjdu zas nakoupit do Tesca a tam budu mezi regály řešit, zda koupit dvou- nebo trojvrstvý toaleťák! Proboha, světe!!!

Dlouhé ticho.

SLEČNA

Řekněte, najdu někdy to, co hledám?

Stavitel chce něco říct. Nakonec ji jen rozpačitě poplácá po rameni.

SLEČNA

... není co hledat. Sbohem! Sbohem, už se nikdy neuvidíme! Sbohem, pane! (uteče)

Po nějaké době..

Na místě je stavitel. Přichází úřednice, nepříjemně zaskočená přítomností stavitele, a dva developeři. Všichni tři stavitele ignorují.

ÚŘEDNICE

Jsem ráda, že jste si na nás konečně našli čas, pánové. Jak vidíte, jedná se o velice atraktivní lokalitu přímo vedle historického centra města. Zde vidíte již hotovou uměleckou instalaci, která inspirovala koncepci projektu této nové čtvrti.

DEVELOPER 1

No já furt nevím - maják? Lokalita ujde, ale ta koncepce je trochu výstřední, co myslíš?

DEVELOPER 2

Nedokážu si vizualizovat profitibilitu projektu.. Samotná koncepce je poněkud.. anatraktiv, protože se jedná o anexplórt komeršl teritry. Minimálně si vizualizuji necesitu statusu. Musíme udělat pár impórtnt kólů s našimi konekšns, zda by byl vůbec nějaký intrest. Ól in ól bych preferoval mítynk s brejnstorminkem a potom bychom uviděli, jakým kursem by se progres developinku vydal, zda by nebylo jistější pár let počkat, než se objeví podobný koncept v jiných zemích, například v Dánsku nebo na Islandu, či alespoň u nás v Praze. Investovat do ňjů urbanystyk vizualizejšns vit intr-ekonomikl posbilitýs vizaut praktykl nou-hau ent rýl lajf input je v současné době tů rysky...

DEVELOPER 1

Souhlas. A kdo je tamten čumil?

ÚŘEDNICE

To je pan umělec. Tento maják je jeho dílem..

DEVELOPER 1

Nějaký Pepazdepa.. Koho zajímá? Je alespoň zdejší?.. Není? Proboha! Je na sociálních sítích? Má školu? Kontakty? Konexe? Stáž? Zkušenosti? Praxi? Něco? Cokoliv? Nic? Nic? Nic!

DEVELOPER 2

Noubody! Jak si vůbec můžete myslet, že by tato koncepce byla profitibilní?

ÚŘEDNICE

Je to neotřelé, pane. Působí to svěže, originálně, osobitě. To mají lidé rádi. Může se z toho stát jakýsi kulturní středobod města - a to přitáhne mladé podnikatele se svými vizionářskými projekty - a nepochybně se sem budou sjíždět zákazníci nejen z ostatních měst, ale pravděpodobně i cizích zemí, aby viděli na vlastní oči tento moderní kulturní unikát... lidé lační po nových zážitcích, pane, a tohle bude zážitek nejen architektonický, ale i kulturní, ba co víc - konzumní, neboť můžeme přece kolem majáku postavit drobné obchůdky, bude to takový malý pitoreskní podnikatelský skanzen uprostřed velkoměsta, vysadíme tu stromy a natáhneme trávník, tady poteče umělá říčka... Mladí lidé sice chtějí pryč z velkoměsta, ale zároveň chtějí jeho výhody a pohodlí, které jim nabízí, a to my jim nabídneme - iluzi útěku do poklidné přírody, budou se procházet po cestičce a tady za dubem - značkový obchod s chytrými telefony! Tohle bude útočiště vystresovaných měšťáků, pane! Půjdou si sem oddychnout od ruchu velkoměsta, aniž by museli ono velkoměsto opustit - kromě toho, bude ono velkoměsto stále přítomno v podobě desítek obchodů a kanceláří! A tak se nám vlk nažere a koza zůstane celá.

DEVELOPER 2

Intrestynk tejk. Ano, když provedu imadžinejšn vizualizejšn, tak je stoprocentně pravda, že ekonomik plenink of urbanistyk devlopment počítá s příchodem nové éktyf konzůmer kles, která bude preferovat tyto hybrydyzejšns of livink spejsis.. Tato bohémská buržoazie si zakládá na íkou a bájou a zírou-vejst lajfstajl envájroment. Vyžadují přírodu a město v jednom! Tedy pocit, že pomáhají chránit přírodu a pomáhají vzkvétat své komunitě, aniž by doopravdy cokoliv dělali - tedy, že jejich pésif je éktyf.. Je sice dost problmétyk, že pan umělec je naprostý noubody..

DEVELOPER 1

.. nýmand..

DEVELOPER 2

.. ano, ale my si na to už seženem ty správné influencery a pí-ár ejdžinc, aby se nám postarali o imidž nedoceněného génia, ano, nějaké konekšns a bekstóry se uměle vytvoří zpětně, to chce jen pár heštegů, postů a storýček a tady ten hotentot si projde rýbrendynkem, že ho ani nepoznáte! Je to risky, ale..

DEVELOPER 1

.. ale on sám přece dokázal, že risk je zisk! Riskoval stavbu nějakého praštěného majáku uprostřed města, kde není po moři ani vidu, ani slechu, a podívejte se, co tím získal! A co že získal, ptáte se? Mou naprostou podporu a sdílení jeho vize. Ano! Máte pravdu, maják je velice originální architektonický kousek, především jeho umístění do centra metropole - velice atraktivní koncept! A já se ptám - proč z toho nevytěžit co nejvíce? Postavíme další majáky! Ale budou širší! A vyšší! A barevnější! Uděláme jeden, který bude v barvách duhy - abychom dali najevo vstřícnost vůči LGBT+ komunitě - na to si lidé dneska potrpí! Takto naše investory nepochybně bez problému přesvědčíme, že se jedná o lukrativní investici - jedná se přeci jen o velice atraktivní lokalitu. (Stavitelovi) Tobě seženeme ty nejlepší architekty, inženýry a designéry a influencery. Máme na to lidi, kteří nám ty lidi seženou. Teda, moje asistentka má kontakt na lidi, kteří mají kontakt na ty lidi. A já mám kontakt na svou asistentku. Ergo via proxy znám ty lidi já... A ty nebudeš muset hnout ani prstem. Naši lidé už to zvládnou. Jednomu člověku by tohle zabralo příliš dlouho. Nemusíš se strachovat; tvou vizi budeme ctít, už jsi jeden maják vlastně postavil, tak my se budeme přibližně držet toho, jak vypadá, jen uděláme tu a tam nějaké vylepšení, vychytávku, ale uměleckou vizi budeme respektovat, pochopitelně, beze strachu, bez tebe by to nebylo možné, jsi skutečný průkopník, a až tohle celé uvedeme do provozu, budeš pozván jako čestný host a třeba tě necháme přestřihnout nějakou stužku nebo tak něco, blablabla jedem jedem čas jsou peníze... No prostě uvidíme, co se dá dělat, ale momentálně ti nic slíbit nemůžeme, uvědom si, že jsi tu ten maják přeci jen postavil ilegálně, takže, pokud bychom byli důslední, museli bych ho strhnout, a to bychom přece nechtěli, že ne? Ne, chceme ho tu nechat jako památku tvé práce, navzdory tomu, že není úplně vhodný do tohoto komplexu, ale necháme ho tady holt stát, jako inspiraci, jakožto prototyp. Mohl by být uprostřed tohoto komplexu, ano, a kolem postavíme fontánu, co ty na to? Přeci jen je ta stavba taková... neotesaná, je to celé trošku nahrubo, a zdá se mi to, nebo je lehce křivá? To se mi asi jen zdá. Ale jinak jsi velice šikovný. Uděláme z toho skutečné umělecké dílo, ostatně, to jsi také zamýšlel, no ne? Takže kolem postavíme fontánu, aby k tomu nikdo nemohl, a lidé tu budou sedět a čvachtat si tu svoje nožky či tak něco. A kolem budou stát ty naše majáky, a v nich budou kavárny, restaurace, obchody, kanceláře, posilovny, galerie, promítací, konferenční, přednáškové a taneční sály! Možná bychom mohli jednotlivé vrcholy i propojit nějakými mosty, to by vypadalo efektně, co myslíš? Teda, pokud by to nešlo proti tvé umělecké vizi, hahaha! Navíc nebudeme muset řešit osvětlení, protože budou svítit samy majáky, to jsi vymyslel skutečně báječně. No doopravdy, jsi génius, ale my už to teď převezmeme. Víš jak - vizi jsi nahodil, my teď tvé dílo dotáhneme do konce, na to je potřeba zkušených lidí z oboru, marketing, social networking, public relations, influencing, etc.! Bude to jedinečný a jedinečně výnosný multifunkční open-air komplex.

DEVELOPER 2

Investynk do tohoto soušl urban frý tajm plenynk se přece jen vyplatí! To budou profity! Vrátíme se do ofisu, za hodinu dáme kól!

DEVELOPER 1

Dáme si kólík!

DEVELOPER 2

Kólíček, ano!

Developeři odcházejí.

ÚŘEDNICE

Dokázali jsme to! Je to v suchu! Jakmile tyhlety panáky pro něco nadchnete, máte je v kapse..! Slyšíte to? No, slyšíte? Ano, přesně tak - nic! Ano, utišila jsem křik svého svědomí. Vše je v pořádku. Splatila jsem svůj dluh. Jak jen to tady bude krásné, jak jen to osvěží ztěžklého kosmopolitního ducha města! Ach, už vidím ty kavárničky a galerie, už vidím ta mladá těla povalující se v trávě, pulzující kreativní produktivitou, jejich flexibilní duše ochutnávající ze stolu udržitelného konzumu - útočiště urbanistických bohémů - ach, co abychom to tak pojmenovali - „Urbohemia“, nezní to naprosto dokonale poutavě a nově? Co?... (stavitel se na ni ani nepodívá) Pane? Posloucháte? Dost bylo rozpaků! Copak si neuvědomujete, co jsme tady začali? Tato lokalita rozkvete duchovním osvícením! Nový věk města! A my budeme stát u jeho zrodu! Ach, je toho ještě tolik, co je nutno zařídit! Tak tedy na viděnou! A do příště se trošku upravte, oholte se, abyste byl jako ze škatulky, objednám Vás do barber shopu, založím Vám instagram! Ach, také se tak těšíte?! Ach, dokázala jsem to! Ale tohle je teprve začátek! Ještě tolik věcí.. tolik věcí.. na viděnou! Na viděnou! A upravte se! Ať jste hezký! Na viděnou!

Stavitel chvíli sedí a kouká do prázdna.. Pak se zvedá a odchází.

O pár dní později.

ZNÁMÝ

Nikdy bych to do něj neřekl.

ÚŘEDNICE

Byl to blázen. Prostě magor. Já to věděla od chvíle, kdy mi na stůl přilétl ten papír s tou černou výstavbou.

ZNÁMÝ

Ale že se sem v noci vplíží se semtexem?

ÚŘEDNICE

Nebezpečné individuum. Šílenec. Vyvrhel. Anarchista!

ZNÁMÝ

Já tomu nerozumím! Proč? Vždyť my mu pomáhali. Pokud se mu nelíbili ty plány, měl to říct! Nebo myslíte, že se naštval, protože jsme se mu do toho pletli? Ale copak jsme to nemysleli dobře?

ÚŘEDNICE

Pokud nechtěl, aby se mu do toho pletli druzí, měl si ten svůj praštěný majáček stavět někde v lese! Nesnáším tahle individua, co se diví, že existují i ostatní! Co by tahle stavba byla bez nás? Nebyla by vůbec! Sobec to byl, sobec!!

ZNÁMÝ

Ještě, že to bylo před oficiálním otevřením komplexu!

ÚŘEDNICE

Obávali jsme se, že budeme muset tu událost posunout. Ale veškeré trhaviny byly u majáku a pak v jeho dodávce, v okolí se nic nenašlo, měli jsme tu dokonce psy.

ZNÁMÝ

Chtěl odpálit všechno?

ÚŘEDNICE

Ne, jen ten jeden, ten původní. Upřímně, ani by to nevadilo, stejně se sem nehodí. Na rozdíl od ostatních je takový... vypadá prostě divně, amatérsky.

ZNÁMÝ

A zdá se mi to, nebo je - nakřivo?

ÚŘEDNICE

Ano, jednu nálož odpálil na zkoušku a celá stavba se naklonila..

ZNÁMÝ

To byste ji měli strhnout! Není to nebezpečné?

ÚŘEDNICE

Možná časem, teď se to jen podepře; otevření nepočká, odklad by stál příliš mnoho peněz.

ZNÁMÝ

Takže zítra to vypukne?

ÚŘEDNICE

Přijdete?

ZNÁMÝ

Cítím se trochu blbě, že stříhám tu stužku místo něj...

ÚŘEDNICE

Proč? Vždyť nebýt Vás, tak by tenhle komplex nikdy nestál. On to chtěl přeci v prvním okamžiku vzdát. To Vy jste se nám tehdy postavil, uviděl jste potenciál tohoto projektu. Zasluhujete stejné uznání jako on.

ZNÁMÝ

Asi ano.

ÚŘEDNICE

Přijdete se ženou?

ZNÁMÝ

Snoubenkou! Není má žena! Haha, zatím, teda. A ne, ta ještě není doma. Odjela do lázní.

ÚŘEDNICE

Tak se uvidíme zítra. Pěkně se vystrojte. Je to kulturní událost.

ZNÁMÝ

Vezmu si svý nejlepší sako. Je taky to jediný, co mám.

ÚŘEDNICE

(se smíchem) Tak naviděnou! (odchází)

ZNÁMÝ

Nashle... A je to. Tak to máš. Ale neboj. Lidem se tu bude líbit, budou tu chodit, družit se, bavit se, nakupovat. Bude to tu žít! A to je dobrý, ne? Aby se tahle díra zaplnila něčím hodnotným, krásným, aby se přestala chechtat, no ne? Vím, že to možná... nedopadlo tak, jak jsi úplně zamýšlel, ale jak to říkala moje milá: existují dva obrázky, ten v tvé hlavě a ten, který nakreslíš... Má být jen jeden, ale jsou dva... Tak tady je to taky tak; musíš udělat prostě kompromis se skutečností, s lidma - nejsi tu na tomhle světě přece sám. Takhle to myslela? Myslim, že jo. Asi jo, jo... (zahledí se ke světýlkům vzdálené plynárny) A hele, až se majáky rozsvítí, bude někdo tamhle u plynárny stát a koukat se na jejich světla stejně tak, jako jsme se tehda koukali my dva na ta její? (odmlčí se) Hm, myslela to tak? Co tím vlastně myslela..