Pohádkový realismus

Úvaha o možnosti literárního směru pro českou literaturu.

Poté, co jsem dočetl některé ze současných českých próz, můžu říct: vidím beznaděj, bezradnost, bezcílnost, bezduchost.

Chtěl bych navrhnout možnost směru, jakým se vydat; nabídnout ruku; nechat tisíce planých potoků stéct do řeky; chci, aby česká literatura nabrala momentum, přestala být stojatou bažinou a proměnila se v rozbouřené horské peřeje!!!

Chci vytrhnout českou literaturu z iluze malosti! Chci ji vyléčit z otravy mizernosti!!

Chci uvést do světa rekadenci; chci udělat první krok k české literární metamoderně; v souladu s Novou Poetikou odhaluji jejího literárního potomka:

Pohádkový realismus

původní český nejen literární směr vymyšleného 

jako útok na zoufalou chudobu

současné české literatury.

Pohádkový realismus čerpá svou inspiraci z českých a evropských pohádek, 

legend a mýtů, z českého i evropského folkloru, ale zasazuje děj

do současné doby, se všemi jejími aktuálními problémy,

ctnostmi, výdobytky i neřestmi, a soudí ji skrze

optiku pohádkové naivity, poetičnosti 

a morálky.

Pohádkový realismus je však hlavně přístupem k samotnému stylu psaní; inspirace specifickým jazykem, způsobem myšlení a pohádkovou poetikou, uchvácenou básnivostí; vliv archaických slov, soudů, hodnot, mravů; ohlédnutí za pradávnými archetypy, grandiózní narativou, principem "začátek-konec" s jasně vyměřeným cílem, jasným vývojem; možnost upřímnosti, patosu, sentimentu a banality; to vše zcela neironicky a smrtelně vážně...

Všechny tyto prvky se však musí vázat s dneškem, s aktuálními problémy, se současným světem, s moderní dobou! S paneláky, dojížděním, hypotékami, stárnutím populace, imigrací, konzumem, zoufalostí, válkami, láskou, nenávistí, stereotypy, ideologiemi, životním prostředím, tramvajemi, bio potravinami, realitní bublinou trhu, a tak dále, a tak dále...

Teoreticky se jedná i o možný způsob, jak skepticky pohlížet na současný svět a pozorovat, zda obstojí i ve světle jiných hodnot a vnímání, než je ten jeho době vlastní.

Především se však jedná o způsob, jak fouknout mrtvolné české próze vítr do plachet! Psaní je přece radost! Je čas rekonstrukce, znovu stavět velké příběhy a velké osudy... Literatura, a nejen ta, veškeré umění musí mít strukturu, řemeslný um, vášeň k činu, svěží pohled, kořeny v přítomnosti a perspektivu nad minulostí i budoucností.

Pohádkový realismus však není dogmatem (jelikož vychází z Nové Poetiky) a v metamoderním principu osciluje. Slouží tedy k inspiraci, ne k následování.

Poznámky k pohádkovému realismu:

• Dobro vítězí nad zlem
• Láska vítězí nad smrtí
• Krutost, brutalita
• Zploštění, zrychlení a zmohutnění velkých citů
• Relativní či jinak podivná, zdánlivě až iracionální morálka, etika, chování, etc. ...
• Osudovost, navěčnost
• "Nejčkost" - žije se teď a tady; "okamžičnost" - opojení současným okamžikem; co nastane potom se neřeší, nehledí se příliš na důsledky a vzdálenou budoucnost
• Magičnost prvků; magická čísla a znamení, symbolické barvy a květiny, drahé materiály, etc.
• Zakleté a "živé" věci (např. neposlušný, tančící meč)
• Proměnnost věcí a lidí (lidi ve zvěř, stromy, skály, ...), a to nejen vlivem prokletí, ale i jako součást nějaké zkoušky či vývoje postavy
• Zkoušky a úkoly
• Nomen omen
• Ultimáta
• Opakování frází, slov, akcí, ... (většinou trojité)
• Prorocká zjevení a znamení
• Zvěř poslouchá, rozumí, je polidštěná, může být např. organizovaná
• Nadpřirozené bytosti z folkloru jako tradiční součást společnosti
• ...