ŠEPOT MEZI ZDMI
O nemocném mladíku a nemocném domě. Flegmacie Jmenoval jsem se Ondřej Racek a již od svého útlého dětství jsem trpěl nevyléčitelnou nemocí, jež mě přetransformovala z čilého, usměvavého, baculatého chlapečka do podoby pohublého, nepříliš mluvného mladíka, většinu svého času trávícího ve svém pokoji. Nemohl jsem vlastně jinak – má imunita byla velmi slabá a křehká, vlhkost mi nedělala dobře, chlad i horko na mě měly příliš silný účinek. Sebemenší nachlazení mi mohlo způsobit nedozírnou újmu. Jako člověk jsem prakticky nemohl existovat ve venkovním světě; byl jsem připoután ke své rodině, ke svému domovu, ke svému pokoji; k sám sobě. Víte, z počátku, kdy mi nemoc ukradla pouze mou statnější postavu, stále jsem si byl schopen udržet svůj úsměv a vtip, s nímž jsem pohlížel na svět kolem; můj humorný nadhled byl hnacím motorem mých dnů a to, co mi propůjčovalo onen humor a dovolovalo mi vtipkovat nad svým vyprchávajícím mládím odsouzenému ku ztracení,...