Zaškův blog

Coffin Dance - Andrew Jackson Jihad   Il faut jet do Prahy. Stěny všeho byly růžové a v podpaždí jsem držel setnutou hlavu nějakého dítěte, co nepřestávalo kecat.   Už se na nic nehrálo, myslím, jen hrálo. POJĎ TO UDĚLAT ( prosím se zdálo snad nedosažitelné pro všechny ty unavené duše) a já stál polonahý.   Sedě na polštářích dva metry pod zemí jsem utrhl jen jeden sladký kousek ovoce z celého toho trsu, který mi roste vzadu v ústech nad jazykem. A už hnije, přezrálý. Spolknout! Hořké. Takový egoista!   Fjodor Kukovič Vodov se smál a kouřil cigarety, ale kouř z nich už nebyl modrý - ta perfektní chvíle už byla pryč. Ač jsem nechtěl sedět se svými jsoutuníky další dvě hodiny na terase, tak jsem si upřímně přál, aby slunce svítilo zase tak, aby kouř z cigaret měl modrý nádech. Ale to už bylo pryč.   Bylo to dobré  a nějaký ten úsměv a smích. Já poněkud zklamán.   Začalo pršet a Praha voněla. Lidé noci jsou krásní.   Nastoupil js...