A až tohle všechno skončí, tak my budeme konečně mrtví

vetřel jsem si prach do očí

abych viděl konečně jako druzí

abych viděl zastřeně a zamlženě

a aby mi mohli přátelé foukat do očí

a smát se mým slzám

vetřel jsem si střelný prach do očí

abych mohl střílet po těch, jejichž těla létají

abych mohl střílet po těch, jejichž duše umírají

aby se mi mohly vznítit duhovky

a tak bych byl vysvobozen od pravd

vytřel jsem si ústa hlínou

abych na chvíli pocítil chuť jinou než hořkosladkost vzpomínek

a tu kyselou pachuť která nikam pořádně nezapadá

a zapadá jen mezi řádky, které jsem nikdy nenapsal

a všechny ty centimetry, co oddělovaly naše srdce

se změnily v kovové kůly, které nabodly všechny chvíle

na něž jsem už skoro zapomněl

vytřel jsem svůj pokoj diamantovým prachem

aby svět zase měl nějakou hodnotu

kterou pozbyl ve vteřině, kdy se naše rozštěpy páteře rozpletly

obrátil jsem oči dovnitř své lebky

abych se mohl pořádně rozhlédnout

a najít něco, co by mi připomínalo, jaké to tu bylo předtím

ale nenašel jsem nic než tmu

vetřel jsem si sůl do srdce

abych cítil něco jiného než nic

jak lituji, že jsem se rozloučil

aniž bych věděl, že to bude naposled

jak jsem se naivně smál

a jak se mi nyní lidé naivně smějí

když tančím po svém svědomí

pro ně, aby se smáli a nechali mě na pokoji

každý jde spát

neb není proč se ptát
co chci, 

totiž nechci nic

než zase být sám

tečka

tečka

tečka

jenomže nejsem sám

a už nikdy nebudu

vykřičník

a snad taky

otazník

snad ano

tečka

.