Zaškův blog

Drahá hlavo Srdcové královny,           sedím na houbě a pokuřuji z vodní dýmky, tvaruji kouř do podoby srdce, což           mi Tě připomnělo… Jak Ti je? V Říši divů je vše v naprostém pořádku, nový král           je jen loutkou někoho jiného, ale onen skutečný vládce vlastně není vůbec zlý.           I má duše je nyní, bez Tebe, klidnější. Ano, občas se ztrácím v kouři tabáku a vídám           v něm Tvůj tvar, ale ta iluze se rychle rozplyne…           Bez Tebe je svět lepším místem. Sbohem, Houseňák "Něco Ti teď prozradím, drahý příteli; něco, co sám tušíš, ale nejsi schopen to plně akceptovat... Život od Tebe nechce heroické oběti, filozofické odysey za smyslem...

Je to život, je to divadlo? Je to skutečnost, je to hra? KAPITOLA 18. PROLOG Sedím na vyvýšeném místě za hledištěm, na tom nejlepším místě – celé jeviště mám ve svém zrakovém poli, je přímo přede mnou. Jsem Dramatik. Nejsem si ještě úplně jistý, zda-li mé drama Život bude tragédií nebo komedií. Jsem velmi spontánní typ, tudíž nechávám dveře do svého divadla neustále otevřené. Občas sem zavítají zbloudilí lidé, lidé, které znám i neznám, přátelé i nepřátelé. Jakmile někdo vejde, upřu na něj zrak a hned v něm vidím veškerý jeho potenciál. Přidružím mu roli a rozkáži mu hrát. A Herci tak činí. Má hra trvá už dobrých 18 let. Mnoho herců už mne opustilo, taktéž ale přišlo mnoho nových. Drama se neustále mění; v jeden okamžik je to komedie, v druhém tragédie, v dalším se rozjařeně zpívá a tančí a v druhém se v záchvatu pláče stísněně lidé mačkají k sobě. Na jevišti už teklo tolik slz, z jeviště se již ozývalo tolik smíchu… M...