Čekárna II.
„… no a já na ní koukala, protože jsem to nevěděla a já jakože: ‚Ale mě to nikdo neřekl!‘ a ona prostě, že jsem si to měla zjistit, jenomže…“ Vlastně ani nevím, proč se se mnou baví. Vždyť ji skoro ani neznám. Ach, já hlupák, proč jsem na toto místo chodil? Cožpak jsem si myslel, že se tu budu bavit? Nehledě na fakt, že neslyším nic z toho, kdo mi co říká, kvůli té hlasité hudbě, se cítím poněkud trapně mezi všemi těmi přiopilými lidmi. Dívka mi vypráví o chlapci, co sedí poblíž. Říká, že je do něj šíleně zamilovaná. S úsměvem přikyvuji. Rozhlížím se po klubu a u baru spatřím rudovlasou dívku s vlnitými vlasy stočenými do drdolu. Za uchem má seschlou kopretinu. Sedí s nohami přes sebe, natočena profilově od baru, směrem k východu, jako kdyby na někoho čekala. Bradu měla lehce kleslou a jednu svou ruku měla položenou na koleni; hleděla na ni. V druhé ruce, spočívající na baru, svírala skleničku s jablečným cidrem. Tu a tam vzhlédla k výc...