Dopisy Strachapoudu, I.

Drahý Strachapoude,

milovali jsme se ve stínu našich těl, vzpomínáš si? Hrála nám tam hudba, ta z našich snů. Ach, proč zavřeli Alenku do blázince? Proč nyní Žvahlav vládne Říši divů? Proč nikdo v Zemi za zrcadlem nepovstane? Snad proto, že ten svět je iluzí? Jen proto?

S nadějí,

Tvá Piková královna

Drahý Strachapoude,

Mrzí mě, že z čiré zoufalosti upínám své naděje v naději k naději. Přestože můj rozum řve jako šílený, mé city tak toužebně chtějí poznat duši někoho jiného, chtějí boha, chtějí kult. Citům nejde rozumět, ty lze jen cítit… Tak moc chci a nevím co chci. CHCI BÝT ZKRÁTKA NĚKÝM VIDĚN. To jest to, co cítím. Milovat, vroucně, nevím proč. Mé prsty křehnou, mění se ve skleněné tyče a každým ťuknutím tlačítka na klávesnici se v nich zjevují další a další prasklinky… Jsem tak neuvěřitelně zklamán lidmi, tím, jak jsou obyčejní; tím, jak jsou definováni šedým nákresem, průměrným maloměšťáctvím, jež vzniklo jakožto aritmetický průměr všech lidských vlastností… Střed veškeré morálky, snů, chování, ‚normálu‘, estetiky, vzhledu…

V hrůze a ve strachu,

Falešná želva

Drahý Strachapoude,

          sžírají mě vzpomínky na Pikovou královnu..

Tvůj dobrý přítel

Drahý Strachapoude,

nechci opustit svou Říši divů, ač vím, že všichni její obyvatelé jsou mrtví a ten mrtvolný puch tlejících snů mne jednou definitivně otráví… Protože i tento mrtvý svět se zdá býti mnohem reálnějším, než je tomu tam venku, ve světě před králičí norou.

Tvůj Žvahlav

Drahý Strachapoude,

          děkuji Ti.

Tvůj Tlachapoud

  

Drahý Strachapoude,

asi ani nevíš o tom, že jsi byl korunován králem v Srdcovém království.. Tak Ti to nyní oznamuji… Asi nejsem ta nejkompetentnější osoba, vzhledem k mému postavení… Ale musím Ti pogratulovat! Doufám, že se Ti tam bude líbit. Je tam docela nepořádek, minulý král o tom, že tam vladaří, taky nevěděl… Takže jsem se rozhodl, že tu stejnou chybu podruhé neudělám… Ale stejně se mi nelíbí, že jsi novým králem zrovna Ty! Jsi cizinec, Tvá pověst Tě předběhla, to ano, ale buďme realisté – co je na ni pravdy? Lev i Jednorožec se tu předháněli v superlativech, ale já vím, co jsi zač! Jsi vyhnancem ze Země za zrcadlem… To nevěstí nic dobrého! Dám si na Tebe pozor, tomu věř!

S přátelským varováním,

Tvůj Kloboučník